PO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY UVODNI STRANA UVODNI STRANA HLAVNÍ STRANA HLAVNÍ STRANA MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ ZLÍNSKÝ KRAJ OLOMOUCKÝ KRAJ JIHOMORAVSKÝ KRAJ PARDUBICKÝ KRAJ KRÁLOVEHRADECKÝ KRAJ LIBERECKÝ KRAJ VYSOČINA PRAHA STREDOČESKÝ KRAJ ÚSTECKÝ KRAJ JIHOČESKÝ KRAJ PLZEŇSKÝ KRAJ KARLOVARSKÝ KRAJ



DOPORUČUJEME
Zpíváme pro radost
 
 

Zemřela Věra Šejvlová

Časopis Folklor 3/04
Sběratelka, organizátorka, choreografka, autorka pořadů, redaktorka. Takto začíná charakteristika osobnosti Věry Šejvlové v knižní publikaci Od folkloru k folklorismu a dále pokračuje stručný výčet její dlouholeté, bohaté, odborné pedagogické a umělecké činnosti na poli lidového umění lašského regionu.
Věra Šejvlová se narodila 15. června 1919 ve Frýdku-Místku, zemřela 3. března 2004 v náruči rodiny své milované dcery Zuzany Švebišové ve svém domově na úpatí Smrku na Ostravici v Beskydech.
O Vánocích onemocněla chřipkou a všichni jsme věřili, že se uzdraví. Vždyť ve středu 25. února mi telefonicky vinšovala k narozeninám a její hlas byl jako vždy pevný, jasný a to i při dalších slovech, při kterých se mi zachvělo srdce: ...sotva dýchám, jsem na tom moc špatně... Co bych dala za možnost pomoci jí, potěšit! Odvedla jsem řeč na film Želary, jí důvěrně známý, který jsem viděla. Povyprávěla mi o svém i Verunčině (vnučka) podílu spolupráce na tomto filmu a rozloučily jsme se. Později jsem jí ještě ohledně filmu zavolala. Ale rozloučení bylo poslední!
Poprvé jsem se s Věrkou setkala v roce 1952 v souboru na Ostravici, který tam s ostravickou mládeží založila a byl součástí velkého pěveckého sboru s orchestrem L. Ševčíka v Ostravě. Vzpomínám si na jedno velké společné vystoupení v ostravském divadle, ale pak se spolupráce vytratila.
V Ostravici jsem se uchytila, zapustila okamžitě kořeny, nadšená Věrčiným způsobem nácviku tanců, který doplňovala komentářem s úžasným, strhujícím zápalem o lidech a prostředí, kde sběr písní a tanců prováděla. Byla jsem překvapena, že právě v tom prostředí, v němž jsem se narodila a rostla, objevovala Věra krásu prostinkého umění již odcházející generace tětušek, stařenek i staříčků, které jsem znala.
Běžná byla setkání s Věrkou i mimo nácviky: posezení u Šejvlů na zahradě, odpolední výstup na Smrk nebo na Lysou horu - to pro ni byla jen "procházka". Často s námi poseděl a porozprávěl i manžel Věrky Jaroslav, tichá dcera Zuzanka přihlížela někdy nácvikům ve škole na Osmeku. Byla u nich vždy pohoda, která patří k mým vzpomínkám na mládí.
Věrka milovala slovenské hory - všechny. Zbožňovala Beskydy, jejichž krása a zároveň krutost dala horalům dar vytvořit svérázné a svébytné umění. Věrka je bytostně vnímala, zapisovala, vděčna za každou píseň, tanec, obrázek na skle.
Její folklorní dílo je dobře známé a je obdivované folkloristy a příznivci lidového umění v celé naší vlasti i na Slovensku. Nejednou se zaskvělo i v cizině.
Pro nás, její nejbližší na Lašsku, byla a zůstává učitelkou a jednou z prvních osobností, uskutečňující výzkum s následným šířením lašského, zejména horalského folkloru po II. světové válce. Spolu s neméně významnými osobnostmi, Prof. Zdenou Kyselou a již zemřelou Dr. Hanou Podešvovou vybudovala první cílevědomý systém ve vzdělávání v oboru lidového tance počátkem 60. let. Není možné ale pominout ani její společný výzkum a spolupráci s dalšími významnými osobnostmi: Prof. Františkem Bonušem, Dr. Jaromírem Gelnarem, Dr. Ivo Stolaříkem, hudebním skladatelem Jaromírem Dadákem a v posledních dvou desetiletích pak užší spolupráci s Janem Rokytou.
Svou odborností v propojení s darem tanečnosti a trpělivosti tanečního pedagoga obohatila nás, vedoucí folklorních souborů svým poctivým přístupem k uchování a rozvíjení lidového umění našeho regionu.
Věřím, že naše díky k ní dolétají.

Věra Šimková

DALŠÍ INFORMACE: Folklorní sdružení ČR
Zveřejněno 19.05.2004 v 09:11 hodin

Copyright 1998-2024 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
 
FOLKLORNÍ FESTIVALY
FOLKLORNÍ AKCE
TURISTIKA