PO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY UVODNI STRANA UVODNI STRANA HLAVNÍ STRANA HLAVNÍ STRANA MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ ZLÍNSKÝ KRAJ OLOMOUCKÝ KRAJ JIHOMORAVSKÝ KRAJ PARDUBICKÝ KRAJ KRÁLOVEHRADECKÝ KRAJ LIBERECKÝ KRAJ VYSOČINA PRAHA STREDOČESKÝ KRAJ ÚSTECKÝ KRAJ JIHOČESKÝ KRAJ PLZEŇSKÝ KRAJ KARLOVARSKÝ KRAJ

ENCYKLOPEDIE FoS
Základní informace o FoS ČR
Adresář FoS
Partneři FoS
Folklorní festivaly FoS ČR
Folklorní soubory FoS ČR
Folklorní materiály
Folklorní projekty
Folklor a media
KALENDÁŘ FOLKLORU
Folklorní akce a lidové umění
Festivaly FoS ČR
ZAHRANIČNÍ AKTIVITY FoS
Zahraniční aktivity
Zahraniční festivaly
Výměny a nabídky
Kolečka a půlkolečka
AKTUALITY A ZPRÁVY
Aktuality, novinky, zprávy, ...
Poskytované dotace
Archiv článků
FOLKLOR A TRADICE
Časopis Folklor
Folklor a lidové tradice v ČR
Etnografické členění ČR
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla
Kroje a lidové oblečení
SLUŽBY
Vyhledávací centrum
Pro registrované

Časopis FOLKLOR


DOPORUČUJEME
Zpíváme pro radost
 
 

Poznala jsem milého pana Jana Pivečku

Časopis Folklor 3/04
Jan Pivečka (1919 - 2004) byl synem Josefa Pivečky, továrníka v kožedělném průmyslu ve Slavičíně. Též vyučen ševcem byl firmou Baťa v roce 1946 vyslán jako obuvnický expert do zahraničí. Celých 43 let se věnoval rozvoji obuvnického průmyslu v mnoha zemích světa. Působil v Indii, Pákistánu, Srí Lance, Indonésii, Senegalu, Tunisu, Maroku, Jižní Africe, Rhodézii, Kongu, Keni. Mnoho let žil a s úspěchem podnikal v Německu, nespočtem dalších zemí byl vyhledáván jako odborný poradce v oblasti obuvnictví a kožedělné výroby.
Po návratu do vlasti, přestože zjistil, že zde již není nic z toho, co kdysi započal a na co by mohl navázat, nezatrpkl a s optimismem se pustil do mravenčí práce s cílem rehabilitovat ševcovské řemeslo, poučit mladou generaci ze svých bohatých zkušeností. Výrazně podporoval činnost mládeže v mnoha oblastech, především v oblasti kultury a vzdělání. Po léta byl patronem dětského národopisného souboru Slavičánek a pravidelně přispíval i přímo se aktivně účastnil pořádání Mezinárodního festivalu dětských souborů Písní a tancem v Luhačovicích.
Pro žáky a studenty celého Zlínska organizoval literární i výtvarné soutěže, zprostředkoval setkání s dalšími českými osobnostmi světového významu. Vybízel mládež k činnostem, jež napomáhají k hrdosti a sebevědomí, k poctivosti, k touze po vzdělání a seberealizaci, ale i k pokoře a lásce. K pokoře a lásce k přírodě, lidem a místu, kde žijí. Příkladem jeho aktivního přístupu je veřejnosti sloužící přírodní park s unikátními dřevěnými sochami, valašská dřevěnice s lidovou výrobou ručně šitých papučí, akce záchrany žab v krajině Bílých Karpat - výsledky řady úspěšných projektů Nadace Jana Pivečky.
Ráda bych zde vyjádřila poděkování a vzpomínku na vzácného člověka, s nímž jsem měla také tu čest krátce spolupracovat.
Pana Jana Pivečku, jsem poznala především jako muže - světáka. Obdivovala jsem, jak z výšky své postavy s přehledem i s nadhledem dokáže zhodnotit situaci a adekvátně ji nasměrovat ke svým představám. V jeho vystupování se odrážela moudrost a životní zkušenost, avšak nikdy pýcha, nýbrž hrdost. Jan Pivečka byl nejen výborným vypravěčem, ale také skvělým posluchačem. Měl blízko k mládeži, protože on sám byl stále velkým malým chlapcem s věčně našpulenými rty, z nichž se dala vytušit tichá nepoznatelná melodie naznačující pohodu. Tiché pískání se linulo z jeho rtů kdykoliv, kdy právě nehovořil. Tak jsem jej pozorovala například v situaci, kdy oblečen ve valašský kroj, obklopen dětmi, vystupoval v roli ševce ve folklorních hrátkách. Byl velmi zapálený do všech činností směřujících k udržení tradic jeho milovaného kraje, o němž dokázal šířit tu nejlepší pověst do světa. Způsob jeho komunikace, kdy s naprostou samozřejmostí používal mobilní telefon, počítač, fax a další technické vymoženosti, jejichž arzenál pod nátlakem potřeb neustále rozšiřoval, stejně jako pohotová konverzace v několika jazycích, byl překvapující a pro většinu lidí z mého okolí je asi nepřekonatelný.
Když se po létech vrátil z ciziny do svého Slavičína, zbylo zde už jen pár jeho kamarádů z dětství. Jedním z nich byl také můj strýček Ludvík Švihálek a mně se dostalo toho potěšení zprostředkovat setkání dvou kluků, kteří s neopakovatelnou radostí zavzpomínali na své společné zážitky z mládí. Dnes, žel, už oba nejsou mezi námi.
Jsem ráda, že jsem také měla tu možnost vzít si něco málo z toho mnohého dobrého, co pan Pivečka štědře rozdával. Radost ze života a víru v dobro.
Vzpomínku na pana Jana Pivečku budu užívat jako posilující lék. Čest jeho památce.

Marie Rumplíková

DALŠÍ INFORMACE: Folklorní sdružení ČR
Zveřejněno 19.05.2004 v 09:11 hodin

Copyright 1998-2024 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
 
FOLKLORNÍ FESTIVALY
FOLKLORNÍ AKCE
TURISTIKA