Třetí pokračování série rozhovorů s PhDr. Janem Mičkou bych rád vedl nad otázkami životnosti jevů lidové kultury a tzv. několikeré existence folkloru. Byť jsme byli při studiu etnografie a hlavně folkloristiky svými pány profesory směrováni k tomu, že v osmdesátých letech 20. století folklor ve své původní podobě a ve svých původních funkcích již není a především, že folklorní soubory pěstují pro scénická vystoupení a diváky folklorismus, tzv. "druhou existenci folkloru". Osobně zastávám a trvale prezentuji názor, že folklor existuje (byť jeho původní funkce a poslání v životě lidí jsou pozměněny) a že existuje i v podání folklorních souborů (ať již tančí doma jejich členové při rodinné slavnosti, společně ve zkušebně, při místní výroční slavnosti nebo na pódiu velkých amfiteátrů) a pojmu folklorismus se vyhýbám.

Začněme však od počátku folkloru! A pozor! Tady jsme u problému. Kdy vlastně začíná existovat folklor, do které doby definovat jeho počátek. Zřejmě se shodneme, že to není polovina 19. století, kdy byly zaznamenány první lidové písně. Je zřejmé, že jestliže byly zapsány sběrateli jen na Moravě tisíce v té době mezi lidem zpívaných písní, musely tyto vzniknout mnohem dříve a vzhledem k rozšíření svých variant dlouho tzv. žít. Kdy tedy vznikly první folklorní projevy? Možná se shodneme na tom, že tomu bylo již v době, kdy si lidé osvojili znalost řeči a u rodového ohně si vyprávěli své příhody a životní příběhy a jejich syžety dávaly vzniknout prvním základům pohádek, pověstí, pověrečných vyprávění i písní. Myslíš že je to odvážné tvrzení?

Tedy od počátku... Lidstva? Civilizace? Kulturní antropologové zkoumají kulturní projevy člověka od vzniku civilizace. Jen pro ukázku: Lewis H. Morgan, zakladatel evolucionistické školy, se pokusil v díle Ancient Society (Stará společnost) již v roce 1877 vytvořit kategorie dějinných etap vývoje člověka. Jeho žák James G. Frazer se stal legendou dílem Golden Bough (Zlatá ratolest) a mezi jeho významná díla patří také např. Folklor ve Starém Zákoně (1919). Je tedy velmi jednoznačně prokázáno, že kulturní projevy člověka (tedy nejen písně) trvají již dlouho a opravdu se shodneme na tom, že některé dodnes zpívané písně či vyprávěné pohádky mohou mít svůj původ třeba před dvěma tisíci léty - záleží na motivu, příběhu, symbolu, znaku či syžetu, jak říkáš. Způsobů a cest, jak posuzovat kulturní vývoj společnosti, sociální skupiny, rodu, rodiny bylo a je mnoho, vždyť i současně evropský užívaný název pro vědu, zkoumající lidovou či rodovou kulturu - etnologie - pochází původně z názvu Pařížské etnologické společnosti, založené v roce 1839, zatímco Americe je synonymem pro kulturní antropologii.

1. Proti kontaktní komunikaci, vázané na místo a čas realizace folklorního díla jsou projevy folklorismu podřízeny formám technické komunikace a institucionalizované organizovanosti

2. Proti neformálnímu a spontánnímu životu folkloru stojí vědomá stylizace folkloru

3. Proti současným projevům, které žijí ve folklorní tradici upřednostňuje folklorismus archaické jevy lidové kultury

4. Proti životu autentického folkloru v malých sociálních skupinách je folklorismus projevem masové kultury

5. Proti variabilitě folkloru se folklorismus vyznačuje určitou uniformitou

6. Proti spontánnosti folkloru stojí institucionálně usměrňovaný a organizovaný folklorismus

Vyhýbej se tedy pojmu folklorismus, klidně myslím můžeš používat pojem folklorní soubor, folklorní festival, ale nikomu netvrď, že folklor existuje v podání folklorních souborů!

Nu dobře. To je vědecké dokladování stávajícího akademického názoru. Myslím však, že výklad či náhled na kulturní jevy může být po desetiletích v některých aspektech změněn nastupující generací odborníků. Vycházím-li trvale ze svého názoru (byť vnímám a posuzuji též uvedené zásady), přesto cítím, že se po staletí změnami životního stylu a životních podmínek folklor (lidová slovesnost a později lidová hudba, píseň i tanec) proměňoval a reagoval na dobu, ve které probíhal konkrétní život jednotlivých folklorních (je možno říci i obecně kulturních) projevů. Chápu, že nejvěrnější konzervativci, ohánějící se tradicí, raději tímto směrem neargumentují, neboť by museli přiznat, že ta jejich "tradice" sahá opravdu tak nejvýše 150 až 200 let do minulosti. A i v "navazování na tuto tradici" by ze svých kapel naši muzikanti museli např. vyloučit velké cimbály, které do oblasti Moravy přišly z Uherské nížiny mnohem později a naopak by museli zařadit různé druhy gajd a také v písemnostech z té doby často zmiňované lidové harfy. A právě ona průběžná proměna folklorních projevů v čase (např. ve vazbě na jiné hudební obsazení) mne vede k oné (pro mnohé nepřijatelné) myšlence, že v základu je po staletí v základu folklor jen jeden a tedy i v případě našich tanečních folklorních souborů jejich vystoupení jen odrážejí současné životní, kulturní, společenské aspekty nebo potřeby. Vím, že i nyní vznikají nové folklorní skladby - písně, odrážející pocity, zkušenosti i zážitky hudebně a básnicky nadaných lidí, které se časem mohou stát lidovými. Časem? Ano časem, pokud se zařadí do běžně (lidmi, soubory) užívané skupiny písní...

Ba právě! Přiznáváš, že uvedení nové písně do života je jiné. Ale, co to je "tradiční pospolitost"!? Proč trvat na způsobech uvedení do života nové písně dle zásad sto padesát let starých, když se zásadně změnily i podmínky, v nichž má nová píseň hledat své posluchače a interprety? V minulosti - zjednodušeně řečeno - šířily se staré i nové lidové písně s formany kolem formanských cest. Dnes se šíří za posluchači s cestujícími hudebníky a prostřednictvím hudebních nosičů písní a nahrávek. Prostě jiné století, jiné podmínky pro život lidský i starých lidových či nově vznikajících (v některých případech po létech) lidových písní.

V případě pojmového zmatku a oněch hudebních nosičů je zajímavá skutečnost, že i nejznámější a fundovaní odborníci ve svých recenzích současně vydávaných CD nosičů nebo ve svých odborných pojednáních ani v jednom případě nehovoří o "lidově - hudebních nosičích folklorismu" a trvale a stále hovoří i jen o nosičích hudebního nebo písňového folkloru (a to i v případech dosti odvážných úprav "lidových" písní), o lidových muzikách a muzikantech. A to i přesto, že v hudbách dnes hrají - především za účelem dobrého výdělku (to jediné je dle mne shodné s minulými lidovými hudci, kteří si provozováním hudby si přivydělávali na živobytí své a svých často početných rodin) - výhradně hudebními kurzy, uměleckými školami a v mnoha případech i konzervatořemi vyškolení hudebníci. Vidím v tom určitý rozpor. Dle odborníky prezentovaných vývodů taneční soubory tvoří a na festivalových jevištích prezentují v duchu folklorismu taneční čísla, muzikanti naopak v duchu folkloru často z téhož výchozího materiálu téměř shodné produkty...

Rozpor je v tom od začátku, a jak uvádíš v prvních větách našeho povídání, sám patříš mezi ty, kdož klamou okolí zavádějícími informacemi. Bulíky na nos bohužel věší potenciálním spotřebitelům odborně fundovaní odborníci, kam se podíváš - a nemusí to být jen proto, že za recenzi dostanou odměnu. Je to z mnoha důvodů, také proto, že sami sebe zařazují do tzv. vysoké kultury a tu lidovou = nízkou podceňují. Anebo proto, že stejně jako ty jsou přesvědčeni o své pravdě a obecně dané premisy neberou v úvahu. Mám s tím osobní zkušenost z loňska - viz reakce v časopisu Folklor na některé mé argumenty, týkající se právě obsahu pojmů - nositelé tradice, autentický folklor, masová kultura atp. A ostatní kolem těchto lidí je opisují, anebo je jim absolutně jedno, zda se jedná o folklor či určitý jev folklorismu.

Stále jsi mne nepřesvědčil. Uvádíš, že současné hudební nosiče (lidových) muzik prezentují výtvory písňového folkloru a nechceš přijmout myšlenku, že scénická vystoupení (folklorních) souborů mohou být výtvory folkloru tanečního... Mám však ještě jeden podobný příklad, který přináší rozpor do našich řad. Vědci a odborní pracovníci zkoumají a definují otázky tzv. folklorismu pod taktovkou Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici. Ve stanovách tohoto ústavu je jistě uvedeno - nemýlím-li se, že NÚLK má dokumentovat všechny současné projevy folkloru (tedy i tzv. folklorismus). Ovšem není-li folklor a uvádějí-li folklorní soubory jen folklorismus, což tvrdí odborníci, co tedy prezentují folklorní taneční a hudební soubory na festivalových pódiích Strážnicí počínaje?

Nu vidíš, což právě toto není jeden z nemnoha důvodů k diskusím o změnách náhledů odborníků na terminologický a názorový zmatek. Mám dojem, že současní přední folkloristé (tímto označením myslím vědce zabývající se folklorními projevy lidové kultury minulosti i současnosti) se raději k tématu přímo nevyjadřují. Nebylo by však pro laiky i odborníky zjednodušení (možná cestou revize názorů odborníků dřívějších generací a našich profesorů) lepší a přínosnější...?

A jsme opět na počátku dnešního rozhovoru. Stále cítím, že by bylo pro všechny zainteresované (folkloristy, etnografy, pracovníky muzeí, recenzenty, novináře i vedoucí souborů a jejich členy) jednodušší a pro porozumění smyslu naší práce (např. v souborech) přínosnější na všech úrovních hovořit o folkloru a lidové kultuře našich dnů, tedy o současných živých slovesných, tanečních a hudebních i jiných projevech lidové kultury ve všech souvislostech (taneční soubory, lidové kapely, folklorní festivaly, lidové slavnosti, místní výroční a rodinné zvyky a obřady, výroční a rodinné zvyky), včetně současných významů a (především zábavných) funkcí. Doporučoval bych nelámat si - laickou i odborně vzdělanou hlavu - specifikací projevů tzv. folklorismu. Totiž přijmeme-li názor, že neznáme dobu vzniku folkloru (jediné lidové písně), pak musíme (s lítostí) přiznat, že i František Sušil mohl zapisovat v polovině 19. století jen - v našem pojetí - projevy "druhé existence folkloru", a nyní - o sto padesát let později - naše folklorní soubory nadneseně řečeno vytváří projevy "folklorismu folklorismu". Chcete-li jinak řečeno: "folklorismu na druhou"...

... Promiň, Honzo! Ale já těch projevů současné lidové kultury vnímám opravdu méně, než kolik je jich popsáno v různých monografiích a studiích! Ale stále jich žije na současnou přetechnizovanou a moderní dobu dost a dost. Věř mi!

[Editace článku: Jana Holáňová] Přehled návštěvnosti