Týden po masopustním víkendu jsem v sobotu 28. února zavítal na Masopust s voděním medvěda do městečka Lipník nad Bečvou v Moravské bráně. Městečko v údolí řeky Bečvy, svírané blízkými stráněmi Nízkého Jeseníku z jedné strany a nedalekými Hostýnskými vrchy ze strany druhé, mne přivítalo brzy odpoledne klidem až zavádějícím. Cestou z nádraží do centra a na sídliště jsem jen tu a tam někoho potkal. Kdo by také tak brzy po dobrém sobotním obědě a navíc ještě v mraze bloumal ulicemi. Doprovázel mě jen silný mrazivý vítr, který naštěstí po hodině rozehnal nízké olovnaté mraky a umožnil zubatému sluníčku alespoň trochu zasvítit na cestu prvním dětem i dospělým, spěchajícím v tom masopustním čase nečase ke kulturnímu domu.

Pořadateli odpolední kolední obchůzky městem a večerního dětského karnevalu s vystoupením jednotlivých skupin místního dětského souboru Maleníček v místním kině bylo Středisko volného času Lipník nad Bečvou ve spolupráci s vedoucími a členy místního dětského kolektivu.

Masopustní obchůzku jsme uspořádali po desetiletích poprvé loni. Tehdy byl program a rej masek jen na náměstí. Zájem byl velký, a tak vyrážíme do ulic také letos, byť o týden později. Proč? Ani přesně nevím, nějak se to dohodlo na tuto sobotu a tedy vlastně až po Popeleční středě, přiznává vedoucí souboru Maleníček Květa Kohoutková a dodává: Jak vidíte, nikomu to nevadí, masek se sešlo hodně, více než loni a to nás těší.

A opravdu. V průvodu, který se řadil u budovy Střediska volného času, se sešlo více než 70 masek a s doprovodem rodičů a přátel šel městem dlouhý lidský had čítající jistě více než 120 hlav. V jeho čele kráčeli dva mládenci ustrojení do středověkých kostýmů a příležitostně chrlící ze svých úst do výše nad hlavy účastníků i diváků ohnivé plameny. Zpočátku budili největší zájem maskovaných dětí i všudypřítomných fotografů a kameramanů. Později jim však došel "ohnivý dech" a po rozloučení asi v polovině cesty průvod k malé radosti dětí opustili.

Do kroku, veselí, zpěvu i tance vyhrávala pětičlenná kapela, kterou primoval 77letý Bořivoj Novotný. Veselé a oblíbené polky, valčíky, dětské hanácké tance i lidové písně různých regionů spolu s ním vyhrávala houslistka, harmonikářka, klarinetistka a hráč na nejlidovější nástroj - ozembuch. Ulicemi jásavě zněla hudba a zpěv nejen při známé zlidovělé Naše slípka kropenatá..., ale také při písních Holka modrooká..., A já sám, vždycky sám..., Pod našimi okny... nebo Hospůdko, hospůdko malá... či Co ste hasiči..., které postupně doplňovaly skladby další a další.

Veselý průvod vedený myslivcem a medvědářem s medvědem, v němž byla smrtka, bába s nůší, jeptiška, andělé i čerti i čertíci, malí čarodějové i medvídci, vodníci, pohádkoví Slunečník, Měsíčník i Větrník, kovboji i indiáni, miminko Evička s mrňaty, vojáci i lupiči a mnozí další, procházel po celé odpoledne ulicemi předměstí a města a měl své zastávky u rodičů členů souboru nebo u přátel a kamarádů dospělých pořadatelů.

Příchod k domu organizoval myslivec. Domácím představil hosty a paní domu vyzval k tanci s medvědem. Po něm dostala nezbedná a na velkém kruhu tančící chasa malá i velká dobré pohoštění. Malým se podával čaj nebo minerálka, k zakousnutí koláček, koblih nebo chlebíček, velcí nepohrdli štamprlkou dobré slivovice nebo skleničkou vína. Na každé zastávce tančili také nejmenší děti Maleníčku, mezi nimi i tříletý capart Eliška - vnučka vedoucí souboru, pro radost i zahřátí některé ze svých programových pásem za velkého zájmu domácích, rodičů, starších kamarádů i diváků.

Masopustní průvod a rej masek končil na krásném rozlehlém středověkém lipenském náměstí s řadou domů s podloubím a malebnými obchůdky a kavárnami. Tady již tančili a veselili se ve velkém kruhu všichni přítomní. Děti s rodiči, starší s přítomnými diváky a kamarády. Maleníček se svými vedoucími předváděl dětské taneční hry i veselé taneční kreace na známé moderní písně, do nichž se rádi zapojili i dospělí. Vždyť je masopust a lidé mají radost z těchto krásných chvil, loučila se se mnou K. Kohoutková s pozváním na podvečerní i večerní taneční zábavu, která se po malé přestávce konala za účasti všech masek i dalších hostů v blízkém kině.

Mě však čekala dlouhá cesta domů, na kterou jsem se vydal ještě za světla. Zanechal jsem lipenské masopustní koledníky jejich tanci a veselí a sledoval silnici, která klikatě vedla z města údolím Bečvy malými vesničkami a pomalu se zvedala k tmavým lesům nedalekých vrchů. Dole se zelenala osení holých zmrzlých polí, sníh se držel jen v nehlubokých brázdách a v příkopech u cest, ve výše položených přírodních partiích pokryl krajinu bílým a souvislým pásem, chránícím půdu a rostliny před mrazem a na jaře přinášejícím blahodárnou vláhu a s ní novou bohatou úrodu. Za její dostatek a za hojnost byla také lipenská masopustní obchůzka. Masopustní zvyky, tu tanec s medvědem či jinde válání dyní, skákání na konopě či obchůzka masek se slámou nebo hrachovinou, jsou totiž staré magické tance plodnostního charakteru, kterými naši předkové iracionální cestou zajišťovali hojnost a zdar nadcházejícího hospodářského roku. Jak důmyslné a kouzelné! I proto je dobré a vítané staré lidové zvyky s dětmi a mládeží obnovovat a udržovat tak, jako se to daří v Lipníku nad Bečvou.

[Editace článku: Jana Holáňová] Přehled návštěvnosti