Dlouholetý československý delegát v CIOFF Peter Homolka (nar. 28. 7. 1942) zemřel v Bratislavě náhle po delší těžké nemoci 18. 8. 2004 v 62 letech. Jeho jméno nebylo ani mezi tanečníky našich předních folklorních souborů neznámé. Není tomu tak dávno, snad tři, čtyři léta, co vynikajícím způsobem vedl taneční seminář v rámci setkání vedoucích členských souborů Folklorního sdružení ČR. Návštěvníci Strážnice, Východné i dalších slovenských folklorních festivalů jej znají jako věčně usměvavého, aktivního a temperamentního muže, který řídil festivalové nácviky lidových tanců v rámci tzv. tanečních dílen nebo autorsky realizoval koncipované pořady zahraničních souborů. Jeho prostor naplňující znělý hlas s perfektní slovenštinou přečasto vedl seminář, jednání, zábavu nebo jen besedu mezi přáteli. Byl rozenou osobností s vyhraněnými názory a soudy. Jeho mysl byla plně věnována péči o folklorní taneční dědictví a o jeho další pěstování a rozvíjení. Měl velký podíl na trvalém rozvíjení mezinárodní spolupráce a v posledním desetiletí na rozvíjení velmi dobrých vztahů mezi folkloristy České a Slovenské republiky.

Zásadním způsobem rozvíjel vztahy mezi folklorními festivaly. Jako zkušený pedagog napomáhal folklorním souborům i skupinám na jejich cestě za uměleckým ztvárněním folkloru na scéně.

Peter Homolka byl především vysoce erudovaný odborník na slovenský folklor. Dlouhá léta působil v předních slovenských folklorních uměleckých kolektivech - SĹUK, Lúčnica, Gymnik a Devín nejen jako tanečník, ale především jako pedagog a choreograf. Později pracoval celé desetiletí na slovenském ministerstvu kultury a v Národním osvětovém centru v Bratislavě. Jeho taneční aktivity, tvorba a pozornost byla věnována nejen tanci folklornímu, ale také společenskému a modernímu scénickému. Byl také spolupracovníkem Folklorního sdružení ČR.

Petra Homolku jsem poznal jako nastupující pracovník Ústavu lidového umění ve Strážnici. Na poradách programové rady festivalu měl vždy podnětné náměty a názory, které obohatily programovou skladbu festivalu. Později jsem s ním a s jeho slovenskými kolegy úzce spolupracoval jako programový tajemník MFF Strážnice při zajišťování zahraničních souborů. Jeho dlouhodobě pěstované mezinárodní vazby a přátelství s delegáty CIOFF i vedoucími souborů byly vždy při jednání se zahraničními partnery přínosné. S velkým šarmem mne i další kolegy uvedl na mezinárodní fórum při společné účasti na festivalu v polské Zielone Gore. Za tuto zkušenost jsem P. Homolkovi dodnes vděčný. Naposledy jsme se setkali na předminulé Východné. Přestože měl zdravotní potíže, splnil všechny závazky, které jej k festivalu poutaly. O rok později již mu zdraví tolik nepřálo a festival opustil v jeho průběhu. Nemoc přemohla jeho vitalitu a chuť žít a dále rozdávat své zkušenosti novým generacím vedoucích a tanečníků.

Byl opravdovým přítelem a spolupracovníkem všech folkloristů. Jeho odchod není ztrátou jen pro folklorní hnutí na Slovensku, ale také u nás, ba v celé Evropě.