Osm a půl hodiny zbývá astronomickému létu, aby je vystřídal podzim, prý po dlouhé době opět úrodný na švestky. V pětadvaceti městech Česka je vyhlášen mezinárodní den bez automobilů. Sedám tedy v poledne po pracovním jednání na tramvaj. Na Letné, kde se schůzka odehrála. Střet léta a podzimu je zřejmý - střídají se přeháňky s vykukujícím sluníčkem zpoza mraků. Aktivuji si mobil a dostávám první zprávu, která jak blesk z čistého nebe rozhazuje moji spokojenost s úspěšně započatým dnem. Protože v té zprávě se dovídám, že o pár ulic dál před chvílí skonal Honza Čumpelík.

Naposledy jsem ho viděl a mluvil s ním v červenci na akcích Folklorního léta v Obecním domě. Pravda, byl už o hůlčičce, ale tvářil se optimisticky i spokojeně. Trochu mě překvapilo, když jsem ho v Repre nezahlédl 18. září t.r., kdy program Folklorního léta vrcholil. Ale nic zlého mě nenapadlo. (Ostatně o týden později jsem se na brněnské premiéře Čertovinek od Jaroslava Juráška dozvěděl, že neopomněl navštívit ani toto představení a že odcházel okouzlený a spokojený.) A najednou už patří jen vzpomínkám.

Vzpomínkám, z nichž každému nejvíce do popředí vystupuje jeho dobrota, ochota pomoci všem, kteří mají jen trochu zájem věnovat se tradiční lidové kultuře. Několikrát jsem se s ním setkal v porotách soutěžních přehlídek folklorních souborů a v následných seminářích. Oceňoval jsem, jak se on, zkušený choreograf a tanečník, dokázal přiblížit i těm nejdoslovnějším začátečníkům. Vždy se jejich výkony nadchl. A nikdy jim nic nevyčítal - aby jim neublížil slovní kritikou, raději se před ně postavil a zatancoval. Možná takhle to zkuste, vždyť na to máte! Již tehdy mu vlasy prokvétaly doběla, ale děcka ho brala, jeho ukázky měly patřičný charakter i temperament.

Je to letos neveselý rok. Opustili nás tři lidé stejně velkého srdce, kteří pomáhali tam, kde jich bylo potřeba - Jiří Ica Pospíšil, Peter Homolka, a nyní Jan Čumpelík. Ty vynikající letošní švestky už napřesrok neokoštují. Ale i takový je život. Protože dokud budeme moci koštovat my, třeba po premiéře nového programu, vždycky si vzpomeneme a budeme se uvnitř duše ptát, co by na to řekli Honza, Peťo, Ica.