V září vydala Agentura vojenských informačních služeb MO ČR v redakci účelové tvorby dvě zajímavé publikace. Obě se zaměřují na oblast kultury v armádě a mapují jednotlivé etapy jejího rozvoje jak ve svých profesionálních, tak amatérských projevech. Obě také zahrnují půlstoletou existenci tohoto fenoménu, jehož obdobu bychom v cizích armádách v takové míře jen těžko hledali. Obě také vyšly v české a anglické mutaci.

První knížka nese název Okamžiky pro potlesk - půlstoletí kultury v armádě. Autorský kolektiv provází čtenáře na stovce stran všemi zákoutími "dozbrojování naší armády zbraněmi kultury", které probíhalo nepřetržitě a v různé intenzitě od padesátých let minulého století. Zajímá vás divadlo, hudba, fotografie, výtvarné umění, noviny a časopisy, nebo třeba folklor? Chtěli byste znát osobnosti, které prošly profesionálními soubory nebo vojenskými redakcemi sdělovacích prostředků? Chtěli byste se dozvědět, kde a kdy působily v rámci vojenských uměleckých těles také profesionální lidové skupiny? A které folklorní přehlídky a festivaly armáda pořádala? Pak právě v této knize se to zcela jistě dozvíte.

Kniha, bohatě doprovozená fotografickým materiálem, má ale i své slabiny. Jednak limitovaný rozsah nedovolil autorům jít do větší hloubky. Za druhé pro ně nebylo snadné vypořádat se s ideologickými atributy, které si s sebou, vlastně prvoplánově, armádní kultura především v padesátých letech a potom v době normalizačních sedmdesátých let nesla. K tomu doposud chybí potřebný historický odstup. Objektivní hodnocení je tak místy vědomě nahrazováno pohledem opatrným, neprovokativním. Na škodu je i několik faktografických chybiček, které při korekturách unikly.

Po druhém titulu bude větší sháňka ve folklorním světě. Reprezentační publikace Jánošík Ondráš - 50 let vojenského uměleckého souboru sleduje vývoj tohoto tělesa od jeho olomouckých počátků (podzim 1954), přes celou éru amatérského Vojenského souboru písní a tanců Jánošík Brno (1957-1992) až po poloprofesionální současnost Vojenského uměleckého souboru Ondráš Brno.

Autorský tým z řad současných i bývalých členů měl situaci usnadněnu tím, že již od 30. výročí se pravidelně v pětiletých intervalech historie souboru kompletovala vydáváním výročních almanachů, ale také proto, že v archívu souboru jsou pečlivě schraňovány kronikářské, publicistické, fotografické, filmové i další cenné materiály. Kniha si navíc neklade za hlavní cíl odborný průnik do historie folklorismu, nesnaží se zasadit uměleckou činnost souboru do širších souvislostí folklorního hnutí a scénického zpracování folkloru, jako tomu bylo např. v brožuře Lidová hudba a tanec na jevišti (čtyřicet let Hradišťanu) Josefa Jančáře a Martiny Pavlicové (ÚLU, Strážnice 1990). Autoři z Ondráše vsadili především na reprezentační funkci. A tak hlavní, popisně informační a dokumentační stream jako by ustupoval do druhého plánu, a do popředí se dostávají vzpomínky, vyznání a zdravice osobností, jakož i přitažlivá grafická úprava, bohatý fotografický materiál, který knize dominuje, a připojené multimediální prezentační CD.

Knížka určitě potěší srdíčko všem, kteří souborem prošli nebo s ním spolupracovali, či mu prostě fandí. Přesto si jednu malou výtku neodpustím. Soubor, který se hrdě hlásí ke jménům dvou nejslavnějších zbojníků, by měl být o některých historických faktech poučenější. Zejména když kapitolu Proč právě Jánošík a Ondráš? uvádí věta Na začátku dejme slovo dějepiscům: nemělo by se v ní vydávat za dějepisný fakt tvrzení, lidovou romantizující tradicí často opakované a mnohými umělci při zpracování jánošíkovské tématiky s oblibou přebírané a šířené, že "...vše nasvědčovalo tomu, že se vydá na dráhu kněze. Odporuje to historické skutečnosti a patří to opravdu jen do říše pověstí a legend nebo uměleckých licencí o Jánošíkovi.

Vojnou procházelo hlavně při výkonu prezenční služby tisíce mladých mužů. Ti z nich, kteří využili možnost seberealizovat se formou zájmové umělecké činnosti v armádní soutěži umělecké tvořivosti, anebo ti, kteří působili v některé z profesionálních kulturních institucí, si mohou v těchto pěkně vypravených knížkách zavzpomínat, a také se poučit. Totéž nabízejí i ženám, kterých prošlo amatérskými kolektivy a profesionálními uměleckými složkami armády také nemálo.

Určitou nevýhodou je, že oba tituly jsou účelovými neprodejnými tisky, pro civilisty tedy hůře dostupné. Ale několikatisícové náklady slibují, že vytrvalí zájemci si k nim cestičku najdou.

[Editace článku: Jana Holáňová] Přehled návštěvnosti