Oba koncerty "Zpěváček - Slávik 2004" a "Zpíváme pro radost" s Petrem Dvorským a jeho hosty byly po organizační stránce projektem opravdu velkolepým. Od vhodně zvolených patronů, jejichž jména propůjčila koncertům třpyt akce nejvyššího významu (premiér, pražský primátor, náčelník Generálního štábu Armády ČR a tradičně Peter Dvorský), promyšleně vybraných spolupořadatelů (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Ministerstvo kultury ČR, Asociace krajů ČR, Magistrát hl. m. Prahy, Český rozhlas, Přípravný výbor soutěže Slávik Slovensko a další), generálního sponzora (T-mobile) a dalších sponzorů a mediálních partnerů, přes snahu "dozdobit" zejména druhý koncert hvězdami zvučných jmen (Pavol Habera, Sisa Sklovská, Marie Rottrová a "Diabolské husle Jána Berkyho - Mrenici"), až po pěkně graficky vypravené programové bulletiny pro každý z koncertů z dílny TGTISK,s.r.o.Lanškroun a plakáty rozeseté po Praze. Nikdo nemůže pochybovat, že veškeré toto organizační úsilí směřovalo k tomu, aby se z gala koncertů "Zpěváček - Slávik" staly významné kulturně společenské události s co nejširším propagačním dopadem.

Idea obou soutěží dětských zpěváků lidové písně, kterými od základních kol projdou stovky dětských talentů - český "Zpěváček" a jeho o čtyři roky starší slovenský partner "Slávik" - si to bez debat zaslouží. Nejlépe to dokládá letitá podpora obou soutěží ze strany Mistra Dvorského, i umělecký vklad špičkových orchestrů, které vítěze a vybrané finalisty na zatím čtvrtých společných koncertech doprovázely - bratislavský "OĽUN Slovenského rozhlasu" pod vedením Miroslava Dudíka a brněnský "OLN Vojenského uměleckého souboru Ondráš", řízený Michalem Gaňou. A také to, že v čele poroty "Zpěváčka" stojí osobnost na slovo vzatá - Jaroslav Jurášek.

Sobotní koncert "Zpěváček - Slávik 2004" (9. 10. 2004 v 17.00 hod.) tuto základní bohulibou ideu naplnil téměř dokonale. Dramaturg a scénárista Jaroslav Jurášek, režisér Čestmír Komárek a velice komunikativní i vtipná konferenciérka Marcela Heříková, spolu s nimi pak oba doprovázející orchestry a především dětští zpěváčci (sedmičlenný tým "Zpěváčků" a sedm oceněných "Sláviků"), vytvořili krásnou atmosféru, kdy se před jednotlivými výkony tajil dech. Ba i mráz po zádech přeběhl. Také myšlenka přizvat k účinkování další hostující děti ze zahraničí je nosná a perspektivní a zpěvačky Anna Leichtfried z Rakouska, Viktorie Christova-Stoeva z Bulharska a Julia Kubinyi z Maďarska svým dílem přispěly k základnímu poslání soutěže - vzájemně se obohacovat, poznávat a motivovat. Závěrečný společný zpěv písně Lásko, bože lásko... v podání Petra Dvorského a všech účinkujících pak tuto myšlenku příjemně podtrhl

hodnocení nezaslouží, byť nápad byl jistě míněn dobře. Nějak mu ale chyběla jednotící koncepce,
možná promyšlenější skladba. Není to jen můj názor - v kuloárech se o tom po skončení
živě diskutovalo. Koncert se nechtěně rozpadl na dvě nesourodé části. První část byla rozhodně kompaktnější - byla esencí toho nejlepšího ze sobotního koncertu (vystoupily trojice nejlepších Sláviků a Zpěváčků). Vtipným zpestřením byl krásný pěvecký vstup konferenciérky Jitky Novotné (Málkové). A zaplať bůh, že se na poslední chvíli podařilo zařadit i píseň Julie Kubinyi, protože s vystoupením zahraničního hosta se původně v neděli nepočítalo. Po přestávce ale koncertu spadl řetěz. Pozor! Hýřil dál zajímavými i vynikajícími výkony i nezvyklými kombinacemi. Virtuózní úpravy a interpretace skladeb orchestru "Diabolské husle", přehlídka nepřeberných hlasových poloh Sisy Sklovské v písních Manuela de Fally a cikánských písních, premiéra neobvyklé spolupráce Marie Rottrové a "OLN VUS Ondráš", secvičená v neuvěřitelně krátké chvíli, i trochu neorganický, přestože pěkný vstup Pavla Habery se svými písněmi - každý si mohl přijít na své. Ale režijní nápad chyběl, a přitom se leckdy přímo nabízel. Jeden příklad. Měl jsem tu čest sedět při druhé půli vedle laureátky "Ceny Petra Dvorského" (tedy absolutní vítězky soutěže "Slávik 2004"), drobné Kristínky Uríčkové. Všechny tři písničky Pavla Habery si s rozzářenýma očima tiše prozpěvovala s ním. Vlastně mi najednou pomohla pochopit, proč právě Pavol Habera má své místo v tomto koncertu, i když se mi to na první pohled moc nepozdávalo! Teprve ona mi tu souvislost objevila. Malá vynikající folklorní zpěvačka je přece také obyčejnou mladou dívenkou, žijící v současném světě. Zákonitě se jí tak líbí i moderní muzika. A když ji okouzlují poetické texty Haberových písní (a možná i on sám), tak je jako dobrá zpěvačka přirozeně zná nazpaměť. Jenže to jsem neměl vidět a slyšet jenom já - právě to se mělo objevit na jevišti! Hned by bylo jedno logické pojítko na světě a řetěz by naskočil. Před koncem se Kristínka vytratila jak myška, aby stihla závěr, ale absenci režijního záměru druhé části tohoto koncertu už ani působivý závěrečný výstup Petra Dvorského a společný zpěv všech účinkujících za doprovodu všech tří kapel zachránit nepomohl.

Ale vraťme se k myšlence společných koncertů "Zpěváček - Slávik". Stručně: je vynikající. Svým termínovým zařazením na měsíc říjen je důstojným příspěvkem k Měsíci česko-slovenské vzájemnosti. Jeho rozšíření o dětské interprety z dalších zemí právě v roce našeho vstupu do Evropské unie je výzvou k dalšímu rozšiřování mezinárodní spolupráce, a nebojím se říci, že i k exportu know-how tohoto slovensko-českého záslužného projektu. Ale v nadpisu jsem nastolil otázku, kam dál? A to bude pro organizátory oříšek, leč s řešením nelze otálet! Bude totiž třeba nalézt cestu zpět k těm, kterým soutěže "Slávik" a "Zpěváček" patří - k dětským divákům. Přinejmenším první z koncertů by si měl v Praze najít intimnější prostředí. Nevím, zda divadlo, kulturní dům, nebo ještě lépe pěkný sál v domu dětí a mládeže. Prostě místo, kde se dětský divák bude cítit přirozeněji, než v Kongresovém centru. Protože tento gala koncert by měl být bojem o povznesení dětských duší, měl by být dětem inspirací. Rozhodně ne pouhým potěšením pro nás staré folklorní bardy, uspokojením pro rodiče a příbuzné malých účinkujících či příjemnou povinností a mnohdy neskrývaným překvapením pro pozvané vzácné čestné hosty, jak by se podle účasti dalo soudit. Reprezentační funkce je nesporně důležitá, ale měla by samovolně vyplynout z té důležitější. Pokusí se Folklorní sdružení ČR zdolat pro příště úspěšně i tento úkol?