Během této doby se na pódiu Dvořákovy síně vystřídala řada vynikajících interpretů: zpěvačka Magdalena Kožená, houslisté Marta Líbalová, Gabriela Demeterová, Bohdan Warchal, Petr Messieuer, Jan Talich, gambista Petr Hejný, klavíristé Stanislav Bogunia, Karel Růžička, z cechu cembalistů a varhaníků Jaroslav Tůma a Robert Hugo. Uvést všechna jména by znamenalo hustě popsat celé dvě stránky našeho časopisu, neboť vedle interpretů, kteří se profilovali jako sólisté, to byli a jsou i zkušení hráči našich předních orchestrů a komorních těles. Ti všichni zvěčnili své umění na několika CD, která pod standardním názvem "Pocta sv. Cecílii" představují živé záznamy pražských koncertů, a to jako členové věčně proměnlivého muzikantského sdružení "Collegium Quodlibet". To s poprvé sešlo 22. 11. 1981 a jeho (jak uvádí textu koncertu) "proměnlivá sestava sice zůstala věrna libovůli proklamované v názvu, nicméně cílevědomostí svého snažení při mapování nezřídka odlehlých koutů hudební historie i současnosti, stejně jako snahou reprezentovat je netradičními způsoby, nabyla časem podoby čehosi stálého, neřku-li systematického".

"Cecílie" obsahují příjemné napětí mezi tradicí a i inovací. K tradici patří dramaturgie první části, v níž pokaždé zazní díla Johanna Sebastiana Bacha, Antonia Vivaldiho a Georga Phillipa Telemanna. Část druhá je naopak koncipována jako barokní "pasticcio", jehož zvuková i vizuální pompéznost se střídá s momenty téměř intimními, v nichž přichází na řadu spontánní muzicírování dvou či tří interpretů.
Rudolfinum v té chvíli nepotřebuje otáčecí jeviště,přecházení z jednoho žánru do druhého probíhá naprosto spontánně, spojnicí se stává tón stejné výšky nebo pravidelný tep rytmu.

Vystoupit vedle tak výrazné kumštýřské osobnosti, jakou Jiří Stivín bezpochyby je, znamená být zodpovědný. V přizvání "Notiček" nejen, že se opět projevila Stivínova originalita, ale i tendence vsadit na co nejmladší generaci. A zde se domnívám, že "Notičky" svého hostitele nikterak nezklamaly. Repertoár této dětské muziky, vedené Barborou Kolářovou, čerpá z folkloru jihozápadních a jižních Čech. Nejpočetněji je zastoupena houslová sekce, počínaje předškoláky, jimž se - soudě podle jejich výkonu - dostává vzorného vedení. Z nich se jistě mnozí v budoucnu ocitnou na křižovatce rozhodování, při němž dojde i na úvahy o profesi hudebníka. Ať již jejich volba dopadne jakkoliv, jejich zážitek z vystoupení vedle našeho předního interpreta v neděli 21. 11. 2004 ve Dvořákově síni Rudolfina se z mysli jen tak nevymaže.