PO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY UVODNI STRANA UVODNI STRANA HLAVNÍ STRANA HLAVNÍ STRANA MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ ZLÍNSKÝ KRAJ OLOMOUCKÝ KRAJ JIHOMORAVSKÝ KRAJ PARDUBICKÝ KRAJ KRÁLOVEHRADECKÝ KRAJ LIBERECKÝ KRAJ VYSOČINA PRAHA STREDOČESKÝ KRAJ ÚSTECKÝ KRAJ JIHOČESKÝ KRAJ PLZEŇSKÝ KRAJ KARLOVARSKÝ KRAJ

ENCYKLOPEDIE FoS
Základní informace o FoS ČR
Adresář FoS
Partneři FoS
Folklorní festivaly FoS ČR
Folklorní soubory FoS ČR
Folklorní materiály
Folklorní projekty
Folklor a media
KALENDÁŘ FOLKLORU
Folklorní akce a lidové umění
Festivaly FoS ČR
ZAHRANIČNÍ AKTIVITY FoS
Zahraniční aktivity
Zahraniční festivaly
Výměny a nabídky
Kolečka a půlkolečka
AKTUALITY A ZPRÁVY
Aktuality, novinky, zprávy, ...
Poskytované dotace
Archiv článků
FOLKLOR A TRADICE
Časopis Folklor
Folklor a lidové tradice v ČR
Etnografické členění ČR
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla
Kroje a lidové oblečení
SLUŽBY
Vyhledávací centrum
Pro registrované

Časopis FOLKLOR


DOPORUČUJEME
Zpíváme pro radost
 
 

Na slovíčko s hlavním vojenským kaplanem Tomášem Holubem

Rozhovor. Časopis Folklor č.3/2005
Vojenští kaplani již delší dobu nejsou mezi příslušníky resortu obrany vnímáni jako nějaká exotická a nikam se nehodící skupina, ale stali se normální součástí života armády. A to jak armády v mírové situaci České republiky, tak v podmínkách zahraničních misí na Balkáně. Vojenští kaplani jsou duchovní, které do jejich služby vysílají společně všechny křesťanské církve sdružené v Ekumenické radě církví a v České biskupské konferenci, aby ve vojenském prostředí sloužili všem, kteří o pomoc požádají.
Hlavního vojenského kaplana podplukovníka Mgr. Tomáše Holuba jsem požádal o rozhovor pro náš časopis.
Již několikrát jsme se setkali na vánočních koncertech VUS "Ondráš" Brno, které tento soubor pravidelně realizuje v adventním a vánočním období v kostelech po celé republice, mj. také ve vojenském kostele sv. J. Nepomuckého na pražských Hradčanech. Folkloristická veřejnost si tohoto tělesa váží. Jak Vy sám hodnotíte skutečnost, že takový soubor v armádě existuje? Čím může obohatit život vojenských profesionálů a jejich rodin?
Jsem hluboce přesvědčen, že Ondráše si váží nejen folkloristická veřejnost, ale i veřejnost vojenská. Nadšené ohlasy na vánoční koncert v Praze i Brně dostávám téměř nepřetržitě. A co je pro mne ovzlášť potěšující: jsou to ohlasy, které přicházejí z naprosto celého spektra těch, kteří mají s armádou něco společného. Jak věkově tak hodnostně či profesním zaměřením. A to je opravdu unikátní.
Armáda České republiky ale nepodporuje jenom VUS "Ondráš". Donedávna podporovala i činnost mnoha dalších folklorních souborů, včetně dětských. Dodnes např. pracuje ve Vyškově "Hanácký folklorní soubor Trnka". Armáda pořádá dokonce renomovaný mezinárodní folklorní festival "Rožnovská valaška". Co si myslíte o angažovanosti armády v rozvoji kulturního života, včetně péče o udržování národních a lidových tradic?
Nejsem v této oblasti úplným odborníkem, nicméně obecně je možné říci, že Armáda ČR má za povinnost celistvou péči o vojenské profesionály, včetně jejich rodinného zázemí. A je naprosto neoddiskutovatelné, že kulturní prostředí rodinné zázemí posiluje a krášlí. Nakolik je možné tuto obecnou charakteristiku převádět v přímou podporu folklorních tradic, bych přenechal skutečně odborníkům.
Jaká vůbec byla Vaše první setkání s tradiční lidovou kulturou, ať už tou autentickou, nebo jejími zdroji zpracovanými pro scénickou prezentaci?
Pocházím z Podkrkonoší, z Červeného Kostelce, tedy z míst, kde jak ta autentická lidová kultura tak scénická má svoje významné místo. A tak již od dětství jsme se účastnil akcí jako bylo vánoční či velikonoční koledování, které u nás stále má částečně ráz lidové tvořivosti - především v křesťanských kruzích, ve kterých jsem vyrůstal. No a festival "U nás na Náchodsku" se v Kostelci pominout bez povšimnutí vlastně vůbec nedá.
V evropském folkloru - ve výročních obyčejích - se po staletí snoubí křesťanská tradice se starším, pohanským náhledem na život, přírodu i svět. Ta křesťanská má duchovní rozměr. Ona pohanská residua jsou udržována rituály, obracejícími se především k přírodě - živitelce a dárkyni života. Jejich význam už však je pro mnoho lidí zastřen, je chápán spíše jako povyražení. Jak Vy sám se vyrovnáváte s tím, že v našem prostředí více lidí vnímá např. Velikonoce jen jako tradiční lidovou zábavu o velikonočním (červeném) pondělí (dnes už dokonce častěji jen jako volný den navíc), než jako nejvýznamnější křesťanský svátek?
Pro mne jako pro duchovního je z tohoto pohledu velmi zajímavé srovnání vánočních a velikonočních svátků. Vánoční tajemství velmi blízké přirozenosti člověka skrze zvěst o narození dítěte je možné zachovat i bez osobního vztahu k jádru křesťanské zvěsti. Naopak poselství Velikonoc - tedy zpráva o Kristově Zmrtvýchvstání je ale natolik nesena pouze vírou, že i přes jakési přetrvávání lidových tradic velikonočního pondělí - které však bez tohoto zakořenění v původním smyslu nemístně hrubnou - se slavení velikonoc výrazně redukuje pouze na skupiny věřících. To je skutečnost, která v širším kontextu, nemůže překvapit. Z folklorního pohledu snad můžeme být smutní, to je ale bohužel vše.
Teď k Vašemu poslání, které jste si zvolil. Mnoho lidí si u nás nedovede představit, jaké místo vojenský kaplan v dnešní české profesionální armádě vlastně má. Většina z nás zná Haškova Švejka, tedy má trochu pokroucenou, Haškovou protirakouskou satirou ovlivněnou představu. Jak Vy sám cítíte, že se Vám ve Vašem poslání daří?
Na takto kladenou otázku já vždy doplňuji, že česká veřejnost zná ještě Otce Mulchyho z populárního seriálu MASH, a ten ačkoliv je vyobrazen jako všechny ostatní postavy seriálu komicky, tak není směšný ve své podstatě a jeho služba myslím přes komediálnost celkového pojetí velmi pěkně vyjadřuje postavení reálného kaplana mezi vojáky. Tedy postavení člověka, který není ve vojenském prostředí proto, aby kritizoval či káral, ale proto, aby naslouchal a byl lidem nablízku v jejich lidských radostech i starostech, které jsou vlastní každému z nás. A je úplně jedno, zda je někdo věřící či není. Jsem hluboce přesvědčen, že takovéto postavení kaplan v Armádě České republiky má.
Vy jste v armádě zažil určitý přelom. Začal jste v ní pracovat v době, kdy ještě existovala základní vojenská služba. Nyní již "záklaďáci" nerukují, armáda je plně profesionální. Jak se z Vašeho pohledu změnila práce vojenského kaplana s touto zásadní změnou?
Ve své podstatě se nezměnila. Je to stále především služba přítomnosti, tedy ochota být lidem nablízku, jak jsem o tom hovořil již v předešlé otázce. Co se změnilo, je doba, po kterou kaplan může se svými vojáky tuto dobu sdílet. Během základní služby, především v posledních letech, to byla nesmírně krátká a proto mnohdy téměř také pomoc byla možná jen v situacích opravdu vážných problémů. S profesionály se tato skutečnost výrazně změnila k lepšímu, navíc jsou do péče kaplana mnohem více vtaženy také rodiny vojáků - pokud o to mají zájem.
Časopis Folklor vydává Folklorní sdružení ČR, které sdružuje především dětské, mládežnické a dospělé folklorní soubory, ale organizuje či spoluorganizuje i přes padesát folklorních festivalů v celé České republice. Dokázal byste zhodnotit, jaký význam udržování tradiční lidové kultury v národním měřítku může mít v současném globalizovaném světě?
Opět si nepřipadám být dostatečně fundovaný na takto obecnou otázku. Mohu snad jen ze svého laického pohledu vyjádřit své přesvědčení, že schopnost přijmout do svého života hodnotu tradice - tedy hodnotu věcí a vztahů, které přebíráme od svých rodičů či prarodičů - a dále tyto hodnoty obohacovat i rozvíjet patří k základním předpokladům, abychom ve velkém a stále více propojeném světě nalezli to naprosto zásadní, co se skrývá pod slůvkem domov.
Děkuji Vám za rozhovor a přeji mnoho úspěchů ve vaší práci pro naše vojáky.

Připravil Viliam Dekan

DALŠÍ INFORMACE: Folklorní sdružení ČR
Zveřejněno 23.05.2005 v 22:37 hodin

Copyright 1998-2024 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
 
FOLKLORNÍ FESTIVALY
FOLKLORNÍ AKCE
TURISTIKA