|
Čestmír Komárek slaví 50 let životaVýznamného životního jubilea se dožívá umělecký zástupce ředitele Vojenského uměleckého souboru Ondráš Čestmír Komárek. Za jeho vynikající práci mu náčelník Generálního štábu Armády České republiky uděluje medaili.
S přáním pevného zdraví, tvůrčích sil a mnoho let další spolupráce blahopřeje jubilantovi předseda a výbor Folklorního sdružení České republiky. Čendovi k päťdesiatke
Čujte ľudia tieto slová.
Nebudem ich opakovať. V päťdesiatom treťom roku bol dôvod na pitie moku: skonal Stalin, za ním Klemo zmenu meny bral ľud nemo. Hen, v rodine u Komára kuchtila sa zrodu vára. V auguste, v letnom mesiaci prišiel na svet syn kričiaci túžiacej matke Dagmare v meste Brne, na Morave. Najprv Čendík tak sa hral, že do plienok cikával. Nebola mu hanba, veru, všetko malo svoju mieru. Po školách - základnej, strednej - venoval sa veci všednej. Upútal ho folklór známy, aj na popud svojej mamy. Vo Voničke nejprv tančil, potom len tak nazmar jančil. Nenútil ho, v pravde, nik, zlákal ho však Jánošík. Toto vojenské teleso nestalo sa ihneď esom. Z Olomouca do Brna šlo, potom dvadsať rôčkov prešlo. V sedemdesiat šestom lete bola funkcia na svete. Tak sa Čendo stal vedúcim a tiež ťahúňom budúcim. Vojaci, vraj "nikdy více" nechcú vidieť Židenice. Po rozdelení Jaselky prichýlili v prítmí telky Jánošíkov i Ondrášov, Komárka aj jeho Dášou. Teraz VYSČO bez humusu stalo sa základňou VUS-u. Ten slaví rok budúci, nech má život nehynúci, päťdesiatku svojich liet. Všade šíril to umenie ľudu nášho, akoby nie. Spev, hudba a tance blaží, treba to naozaj zažiť. Svoje abrahámoviny slávi bez bázne a viny Čestmír Komárek, ten starší, čo v kultúre dlho "straší". Takých ľudí stále treba, ktorí dajú "vsjo" zo seba pre iných, pre ten kolektív, aby bol plný len aktív. K dovŕšeniu Tvojej prvej 50-ky Ti blahoželajú Janči z Košíc a Tibor zo Zvolena P.S. Nech pohoda je Tvojím pánom, nech jarý vstaneš každé ráno, nech svieži duch Ti slúži vždycky, nech obídu Ťa zrádne filcky, nech slnko svieti tam, kde bývaš, nech mesiac vládne, keď zazívaš, nech obdarí Ťa zlatá rybka, nech vyhne sa Ti nádcha, chrípka. Nech oddávaš sa žitiu smelo, nech nestráviš deň bez priateľov, nech darí sa Ti v zamestnaní, nech nič na svete Ťa neraní, nech šťastne tráviš voľné chvíle, nech cestuješ rád dlhé míle, navraciaš sa k deťom svojim, nech prepadnem sa, jak tu stojím. 17. augusta Léta Páne 2003 Zdálo by se, že v uvedených verších najdeme o Čendovi vše. Na jeho počest je napsal ing. Tibor Kučera ze Zvolena, bývalý člen souboru JÁNOŠÍK a do dnešních dnů velký příznivec jeho pokračovatele ONDRÁŠE, který nechybí na žádné z jeho významných akcí.
Sluší se však tyto sloky doplnit několika dalšími údaji o Čestmírově cestě k folklóru. Jeho začátky najdeme v brněnském dětském souboru Javorníček, kde několik let tancoval a zpíval a později, už jako dospělý, na letních táborech tohoto souboru dělával "sporťáka". V době své vojenské základní služby v Olomouci tu založil a vedl soubor Vonička. Poté byl několik let členem brněnského souboru Javorník, který zpracovával převážně valašské písně a tance.
V minulém čísle se Hana Maděrová zmínila o jeho manažerských schopnostech, rozvaze, pracovitosti a osobní skromnosti. Jak již řečeno, nebojí se dávat prostor a příležitost mladým (za všechny jmenujme dramaturga pro tanec Davida Pavlíčka), na druhé straně dokázal pro soubor získat ke spolupráci hudební skladatele - upravovatele, muzikanty, choreografy, zpěváky takových jmen jako jsou Miro Dudík, Dušan Holý, Luboš Holý, Jaroslav Jurášek, Jiří Pospíšil, Karel Rajmic, Eva a Radek Rejškovi, Jan Rokyta, Bohumil Smejkal, Jarmila Šuláková, Ervin Varga........a to nejsou zdaleka všichni.
Jeho činnost v oblasti folklóru přesahuje hranice jednoho souboru : Zastupuje Folklorní sdružení České republiky v programové radě Mezinárodního folklorního festivalu Strážnice při přípravě pořadu FoS ČR na tomto festivalu. Již několik let je garantem pořadu "Folklor uprostřed Evropy" konaného v rámci každoročního projektu "Brno - město uprostřed Evropy....aneb festival zábavy pod hrady Špilberk a Veveří".
O jeho práci a schopnostech, které vedou k umění citlivou formou přibližovat folklor co nejširšímu okruhu lidí, bylo už řečeno mnoho. Aby i v jeho vlastní rodině nevymřel folklor po meči ani po přeslici, se stará jeho syn Čendík, který tancuje v dětském souboru Jánošíček Brno a jeho dcera Miluška - tanečnice souboru ONDRÁŠ.
Říká se mu s laskavým humorem "chodící encyklopedie", má neobyčejnou paměť na jména bývalých členů (a bylo jich na stovky), zná většinu souborů a jejich vedoucí, funkcionáře FoS ČR, významné činitele různých festivalů a soutěží. Epiteta seriózní, věcný, spolehlivý mu právem náležejí. Zdá se, že té chvály je příliš, ale všechno je to pravda pravdoucí. Ale přece jen jeden "nedostatek" jsme našli: zpívat umí, tancovat umí, dobrému vínu rozumí, ale nemáme povědomí o tom, že by hrál na nějaký hudební nástroj! Věřím, že při oslavě jeho šedesátin tento drobný nedostatek už nebude existovat. Při jeho píli a snaze o stoprocentní výkon určitě něco uslyšíme - byť by to byly "jen" grumle nebo vozembouch. Do dalších let Ti, Čendo, přeju hodně zdraví, síly a trpělivosti!
Dagmar Jurášková Diskusní fórum čtenářů |
|